Proč dobíjet

Výkon a kapacita současných autobaterií je několikanásobně vyšší než u prvních olověných akumulátorů, ale podstata jejich funkce zůstává. Jsou to konzervy energie, kterou je třeba jim neustále zpětně dodávat.

Je přitom omyl domnívat se, že alternátor automobilu moderní baterii vždy dokonale obslouží. Náročná elektro-výbava vozidla a sofistikovanější baterie zároveň vyžaduje také sofistikovanější nabíjení! Baterie v telefonech, noteboocích i fotoaparátech se musí pravidelně nabíjet. Proč by tomu mělo být jinak u automobilů? Dobrá nabíječka by tak měla patřit do povinné výbavy každého řidiče.

Mluvíme-li o akumulátorech s volným elektrolytem, máme na mysli buď Ca/Ca jinak také vápníkové baterie anebo starší typ, takzvané hybridní konstrukce. Pouze v souvislosti se spotřebou vody jsou někdy rozdělovány na bezúdržbové a údržbové. Baterie určené především do nejnovějších aut se systémem Start Stop jsou již plně uzavřené takzvané AGM. U těchto baterií je elektrolyt nasáknut do skelného rouna vyplňujícího prostor mezi deskami.

Nejeden motorkář na jaře přijde ke svému motocyklu a nenastartuje. Důvodem je samozřejmě špatná nebo žádná údržba během chladných měsíců. Motobaterie potřebují více výkonu, ale menší velikost kvůli malému prostoru v konstrukci motocyklu. Klasické „mokré“ akumulátory s volným elektrolytem mnohdy disponují výkonem, který je na samé hranici potřeb motocyklu. Proto bylo nutné přijít s novým řešením. Takovým jsou gelové a AGM akumulátory.  O výhodách a nevýhodách obou zmiňovaných typů se vedou dlouhé diskuze. Faktem však zůstává, že neexistují žádné exaktní srovnávací testy a pokud sečtete všechny plusy a mínusy u obou typů, dospějeme k závěru, že obě technologie jsou velmi vyrovnanými soupeři. Baterie vyrobené oběma technologiemi jsou bez údržbové, ventilem řízené, hermeticky uzavřené a odolné proti otřesům. Pokud srovnám hlavní přednosti obou z tipů tak akumulátory AGM jsou menší a lehčí. Gelové jsou naopak méně citlivé k silným otřesům a také pomaleji ztrácejí kapacitu v případě nečinnosti.

Obecně lze říci, že minusové teploty působí na všechny typy olověných akumulátorů téměř shodně. Kapacita baterie vyjádřená jejím okamžitým výkonem klesá s každým stupněm o cca 1%. Bereme-li, že udávaná nominální kapacita je měřena při 20 °C, disponuje baterie při teplotách kolem – 20 °C pouze 60% své deklarované kapacity a to i při plně nabitém stavu. Akumulátory v horším stavu, které možná celé léto i podzim fungovaly bez problémů, pak v těchto podmínkách již ani nenastartují. Maximální životnost a spolehlivost olověného akumulátoru ovlivníme, budeme-li jej udržovat v pokud možno plně nabitém stavu.

1. STAGNACE – delším nepoužíváním vozidla, či jeho používáním na krátké vzdálenosti se stupeň nabití velmi rapidně snižuje. Navíc baterie „vychlazená“ v teplotách pod nulou či kolem nuly přijímá z alternátoru minimum energie. Je třeba si uvědomit, že skutečné dobíjení v zimě začíná teprve při delší jízdě (cca po 20 ti kilometrech), kdy se motor i jeho součásti provozem zahřejí.
2. STRATIFIKACE – jinak nazývaná též vrstvení elektrolytu je proces, kdy se delšími odstávkami vozidla, v kombinaci se špatným dobíjením usazuje hustší elektrolyt u dna článku a řidší část (v extrémních případech čistá voda) zůstává u hladiny. Stratifikace výrazně snižuje výkon baterie. Pokud se speciální nabíječkou tento stav neřeší, nastává rychlá koroze (rozpad) spodní části desek a nejhorším důsledkem je zamrznutí. Voda, či velmi zředěná kyselina na hladině článku v zimě zamrzne a akumulátor zůstává nevratně poškozený.
3. SULFATACE – je procesem zrychleného stárnutí olověné baterie. Při poklesu napětí pod 12,3V se zvláště za nízkých teplot začnou na deskách vytvářet drobné krystalky, které defakto  požírají jejich aktivní hmotu. Výkon i životnost baterie tak opět letí dolů. V důsledku nedobíjení může k silné sulfataci dojít již v prvním měsíci používání.

Z uvedeného vyplývá, že pojem „bezúdržbová“ je pro olověnou baterii dramaticky zavádějící. Každá baterie vyžaduje čas od času správnou péči v podobě dobíjení či přímo rekondice. K tomuto účelu je nutné zvolit vhodný typ přístroje (nabíječku), který bude splňovat několik zásadních požadavků:

1. Bezpečnost – pokud se staráte o vozidlo svoje či svých zákazníku, bezpečnost by měla být na prvním místě. Přístroj by měl mít ochranu proti přepólování a zkratu. Takové nabíječky pak lze beze strachu připojit přímo k akumulátoru, aniž byste ho museli odpojit od systému vozu.
2. Nabíjecí režim – v sobě spojuje dvě základní podmínky. Je to rychlost nabíjení a zároveň šetrnost vůči nabíjené baterii. V současnosti jsou nejprodávanější tak zvané „chytré nabíječky“, opatřené mikroprocesorem. Celý proces je automaticky řízen v závislosti na odezvě baterie a špičkové přístroje dokonce zohledňují též teplotu, za které nabíjení probíhá.
3. Doplňkové funkce – kvalitní dobití je samozřejmě základ, avšak existují i další možnosti. Špičkové přístroje disponují režimem rekondice a režimem udržování baterie. Rekondiční mód zajistí promíchání rozvrstveného elektrolytu v akumulátoru, a dokonce je schopen obnovit částečně sulfatovanou baterii. Udržovací režim je pak velmi výhodný například pro motocyklové baterie, kdy pouze připojíte přístroj na baterii a po dobu v řádu měsíců jej můžete nechat dělat jeho práci. S minimálním požadavkem energie si nabíječka baterii pravidelně kontroluje a v případě potřeby dobije do 100% kapacity.

Profesionální nabíječky pak mohou být velmi praktickým pomocníkem v každé autodílně. Někteří výrobci nabízí v rámci výbavy nabíječek režim 13V náhradního zdroje, který zásobuje elektroniku auta při provádění diagnostiky nebo při nutnosti krátkodobého odpojení od akumulátoru.